Reihó - etiketa v hakamě 1

Část 1.: Kdo jsou senpaiové a k čemu jsou dobří? A proč bych si měl podat ruku s tím začátečníkem, co mi udělal modřinu přes celou ruku?

No protože nehrajeme basket nebo fotbal, ale kendó, japonské bojové umění, ke kterému neodmyslitelně patří i reihó, slušné způsoby.

V Japonsku je velmi zakořeněný systém nadřízený - podřízený, zkušenější - nováček, starší - mladší. Víte, že je rozdíl, když mluvíte o starším bratrovi (oní-san) a mladším (otóto)?
Vztah žáka a učitele asi není třeba příliš vysvětlovat, to je nám docela známé. Ale koncept senpai - kóhai už je možná pro některé větším oříškem (no, větším a menším? O:) ).

Senpai je třeba váš spolužák z vyššího ročníku ve škole. Senpai je taky váš zkušenější (a většinou tedy i starší) kolega v práci. Senpai je váš kamarád z oddílu, co cvičí déle jak vy, má vyšší technický stupeň a tak (tohle může občas haprovat, já drze škatulkuji dle technického stupně, ale ne všichni musí být stejně zlí).

Kóhai je naopak váš mladší spolužák z nižší třídy, váš nově příchozí kolega a váš nový kamarád (nebo rival? :D ) co zrovna začal hrát kendó.

Věděli jste, že senpaie můžete klidně oslovovat "senpai", případně "jméno-senpai" (třeba Petr-senpai), kdežto slovem "kóhai" nikdy nikoho neoslovujeme?

A za všecko může konfucianismus.
Ve zkratce jde o to, že výše postaveného (senpaie) je v pořádku "chválit" (tím, že mu říkám "senpai"), ale níže postaveného (kóhaie) je velmi neuctivé "shazovat" (tím, že bych mu připomínal, že kóhai, ten mladší a méně zkušený).

Co je úkolem senpaiů?

1. Starat se o kóhaie. A tím myslím předávat jim své zkušenosti a rady, dohlížet na ně, učit je. Vychovat z nich další šikovné senpaie!
2. Jít příkladem svým kóhaiům. Ať už se to týká čistého oblečení, dobře uvázaného himo, (bojového) nasazení při tréninku a dalších činností.
3. Motivovat kóhaie a dávat jim feedback. Pokud to umíte. Pokud ne, prostě si s nimi poděkujte za trénink a hotovo. Můžete jim říct, že se vám s nimi hezky cvičilo (pokud je to pravda :P).
4. Prostě z nich vytáhnout to nejlepší!

Co naopak není úkolem senpaiů...

1. Vozit se po nováčcích, nadávat jim, zbytečně po nich křičet. Ne. Každý někdy začínal a beztak, každou modřinu, co vám někdo udělal, jste už udělali vy někomu jinému předtím. (To neznamená, že se máte nechat mlátit, samozřejmě.)
2. Vysvětlovat pořád dokola tomu jednomu člověku, jak si zavázat men, že velkým nápřahem opravdu myslí velký, že když se řekne "seirecu", tak opravdu má jít taky... předpokládá se, že lidi se kendó chtějí učit. Na vázaní menu či skládání hakamy je fůra videí na YouTube, pokud to někdo potřebuje vidět/slyšet desetkrát. Jasně, že děti, co mají problém s tkaničkami si ten men samy nezavážou, ale zdravý dospělák holt musí trénovat. Kór když už vyfasoval vlastní bógu.
3. V návaznosti na předchozí bod - úkolem senpaiů není stát za vámi a neustále vás pozorovat, aby vám mohli dát zpětnou vazbu, pokud u vás nevidí snahu, zájem se zlepšovat, ochotu změnit své špatné návyky apod. Chcete-li pozornost senpaie, řekněte si o ni svým (snaživým) cvičením :)

A co by měli zvládnout kóhaiové?

1. V Japonsku, když přijdete do oddílu či jiného klubu, máte jakožto nováček hromadu povinností. A čím déle v oddíle/klubu jste, stáváte se senpaiem a vaše povinnosti zase přijímají jiní... a proto, jakožto kóhaiové byste měli kupříkladu přijít trochu s předstihem, nachystat tělocvičnu (třeba odsunout lavičky na stranu, pověsit kamizu) a po skončení tréninku je úklid zase (primárně) na vás.
Je jasné, že pokud máte práci do šesti a o půl vám začíná trénink, asi těžko tohle stihnete, a když vám hned po tréninku jede poslední autobus, taky poletíte domů. To každý chápe. Ale víte, co je blbý? Když po skončení tréninku klábosíte na chodbě a všechen úklid necháte na ostatních. Senpaiové se můžou přetrhnout, aby vás něco naučili, tak to berte jako nonverbální poděkování za jejich námahu :) (to neznamená, že to všecko máte dělat sami!)
2. Vzít na vědomí, že se vás senpaiové snaží něco naučit.
Nechápete cvičení? Zvedněte ruku a zeptejte se.
Zapomněli jste se uprostřed cvičení? Mám útočit kote nebo men? Zvedněte ruku, zeptejte se.
Senpai po vás chce pořádný men, ale vy si myslíte, že to zase neuděláte správně? No a co! Zařvěte "HAI!" a prostě to udělejte. Senpai, co neocení vaši snahu a vašeho bojového ducha, je špatný senpai :)
3. Koukat a poslouchat, protože nikomu se nechce vysvětlovat cvičení vícekrát. Je v pořádku, že si hned nezapamatujete posloupnost útoků při učikomi-geiku. Je blbý, když se po vás chce krátký men a vy ho pořád děláte velký :)
4. Jo a pokud chcete feedback ke svému cvičení, musíte být v iniciativě vy. Senpai za vámi běhat nebude :) a etiketa velí poděkovat jak lidem, se kterými jste měli džigeiko, tak i těm, co vedli trénink.
(Pokud ale nemáte nic důležitého na srdci a senpai už stojí ve dveřích, nechte ho jít se pobalit, on by taky rád domů :) holt jste propásli šanci)

Dodatek na konec:
Když jsme trénovali v Japonsku, všimli jsme si, jak sensei šikanuje své žáky. A culili jsme se u toho od ucha k uchu, protože to byla ta nejláskyplnější šikana :) Třeba džudisti začínali trénink posilováním, při kterém dělali prkno mezi dvěma židlemi. A sensei na ně naházel matrace a jednou si i sedl. Žák senseie samozřejmě neudržel, tak dostal láskyplný pohlavek, který snad ani necítil :). Mezi žáky a učitelem byl cítit velký respekt, ale zároveň i přátelské vztahy, což si myslím, že by mělo fungovat všude.