Reihó - etiketa v hakamě 1

Část 1.: Kdo jsou senpaiové a k čemu jsou dobří? A proč bych si měl podat ruku s tím začátečníkem, co mi udělal modřinu přes celou ruku?

No protože nehrajeme basket nebo fotbal, ale kendó, japonské bojové umění, ke kterému neodmyslitelně patří i reihó, slušné způsoby.

V Japonsku je velmi zakořeněný systém nadřízený - podřízený, zkušenější - nováček, starší - mladší. Víte, že je rozdíl, když mluvíte o starším bratrovi (oní-san) a mladším (otóto)?
Vztah žáka a učitele asi není třeba příliš vysvětlovat, to je nám docela známé. Ale koncept senpai - kóhai už je možná pro některé větším oříškem (no, větším a menším? O:) ).

Senpai je třeba váš spolužák z vyššího ročníku ve škole. Senpai je taky váš zkušenější (a většinou tedy i starší) kolega v práci. Senpai je váš kamarád z oddílu, co cvičí déle jak vy, má vyšší technický stupeň a tak (tohle může občas haprovat, já drze škatulkuji dle technického stupně, ale ne všichni musí být stejně zlí).

Kóhai je naopak váš mladší spolužák z nižší třídy, váš nově příchozí kolega a váš nový kamarád (nebo rival? :D ) co zrovna začal hrát kendó.

Věděli jste, že senpaie můžete klidně oslovovat "senpai", případně "jméno-senpai" (třeba Petr-senpai), kdežto slovem "kóhai" nikdy nikoho neoslovujeme?

A za všecko může konfucianismus.
Ve zkratce jde o to, že výše postaveného (senpaie) je v pořádku "chválit" (tím, že mu říkám "senpai"), ale níže postaveného (kóhaie) je velmi neuctivé "shazovat" (tím, že bych mu připomínal, že kóhai, ten mladší a méně zkušený).

Co je úkolem senpaiů?

1. Starat se o kóhaie. A tím myslím předávat jim své zkušenosti a rady, dohlížet na ně, učit je. Vychovat z nich další šikovné senpaie!
2. Jít příkladem svým kóhaiům. Ať už se to týká čistého oblečení, dobře uvázaného himo, (bojového) nasazení při tréninku a dalších činností.
3. Motivovat kóhaie a dávat jim feedback. Pokud to umíte. Pokud ne, prostě si s nimi poděkujte za trénink a hotovo. Můžete jim říct, že se vám s nimi hezky cvičilo (pokud je to pravda :P).
4. Prostě z nich vytáhnout to nejlepší!

Co naopak není úkolem senpaiů...

1. Vozit se po nováčcích, nadávat jim, zbytečně po nich křičet. Ne. Každý někdy začínal a beztak, každou modřinu, co vám někdo udělal, jste už udělali vy někomu jinému předtím. (To neznamená, že se máte nechat mlátit, samozřejmě.)
2. Vysvětlovat pořád dokola tomu jednomu člověku, jak si zavázat men, že velkým nápřahem opravdu myslí velký, že když se řekne "seirecu", tak opravdu má jít taky... předpokládá se, že lidi se kendó chtějí učit. Na vázaní menu či skládání hakamy je fůra videí na YouTube, pokud to někdo potřebuje vidět/slyšet desetkrát. Jasně, že děti, co mají problém s tkaničkami si ten men samy nezavážou, ale zdravý dospělák holt musí trénovat. Kór když už vyfasoval vlastní bógu.
3. V návaznosti na předchozí bod - úkolem senpaiů není stát za vámi a neustále vás pozorovat, aby vám mohli dát zpětnou vazbu, pokud u vás nevidí snahu, zájem se zlepšovat, ochotu změnit své špatné návyky apod. Chcete-li pozornost senpaie, řekněte si o ni svým (snaživým) cvičením :)

A co by měli zvládnout kóhaiové?

1. V Japonsku, když přijdete do oddílu či jiného klubu, máte jakožto nováček hromadu povinností. A čím déle v oddíle/klubu jste, stáváte se senpaiem a vaše povinnosti zase přijímají jiní... a proto, jakožto kóhaiové byste měli kupříkladu přijít trochu s předstihem, nachystat tělocvičnu (třeba odsunout lavičky na stranu, pověsit kamizu) a po skončení tréninku je úklid zase (primárně) na vás.
Je jasné, že pokud máte práci do šesti a o půl vám začíná trénink, asi těžko tohle stihnete, a když vám hned po tréninku jede poslední autobus, taky poletíte domů. To každý chápe. Ale víte, co je blbý? Když po skončení tréninku klábosíte na chodbě a všechen úklid necháte na ostatních. Senpaiové se můžou přetrhnout, aby vás něco naučili, tak to berte jako nonverbální poděkování za jejich námahu :) (to neznamená, že to všecko máte dělat sami!)
2. Vzít na vědomí, že se vás senpaiové snaží něco naučit.
Nechápete cvičení? Zvedněte ruku a zeptejte se.
Zapomněli jste se uprostřed cvičení? Mám útočit kote nebo men? Zvedněte ruku, zeptejte se.
Senpai po vás chce pořádný men, ale vy si myslíte, že to zase neuděláte správně? No a co! Zařvěte "HAI!" a prostě to udělejte. Senpai, co neocení vaši snahu a vašeho bojového ducha, je špatný senpai :)
3. Koukat a poslouchat, protože nikomu se nechce vysvětlovat cvičení vícekrát. Je v pořádku, že si hned nezapamatujete posloupnost útoků při učikomi-geiku. Je blbý, když se po vás chce krátký men a vy ho pořád děláte velký :)
4. Jo a pokud chcete feedback ke svému cvičení, musíte být v iniciativě vy. Senpai za vámi běhat nebude :) a etiketa velí poděkovat jak lidem, se kterými jste měli džigeiko, tak i těm, co vedli trénink.
(Pokud ale nemáte nic důležitého na srdci a senpai už stojí ve dveřích, nechte ho jít se pobalit, on by taky rád domů :) holt jste propásli šanci)

Dodatek na konec:
Když jsme trénovali v Japonsku, všimli jsme si, jak sensei šikanuje své žáky. A culili jsme se u toho od ucha k uchu, protože to byla ta nejláskyplnější šikana :) Třeba džudisti začínali trénink posilováním, při kterém dělali prkno mezi dvěma židlemi. A sensei na ně naházel matrace a jednou si i sedl. Žák senseie samozřejmě neudržel, tak dostal láskyplný pohlavek, který snad ani necítil :). Mezi žáky a učitelem byl cítit velký respekt, ale zároveň i přátelské vztahy, což si myslím, že by mělo fungovat všude.

Aktivity v rámci rozcvičky

Tento článek má sloužit pouze jako inspirace.

1. Lehký běh dokola, na tlesknutí vedoucího se udělá dřep / klik /angličák
 - lze se domluvit např. na 5 dřepech, 5 klicích a 5 sklapovačkách na 1 tlesknutí
 - na tlesknutí se dělá pouze 1 cvik, ale vedoucí může tlesknout vícekrát za sebou

2. Honička
 - ten, kdo honí, má v ruce tenugui (šátek) - skvělá věc, abyste věděli, kdo právě honí (má babu :))
 - přibližně od 8 lidí a výše lze určit i 2 (a více) lidí, kteří honí
 - vedoucí (či jiný člověk) nikoho nehoní, pouze obchází mezi lidmi a koho se dotkne, ten musí udělat např. 5 dřepů (a u toho může být chycen)
 - kdo vyšlápne z určitého prostoru, dělá trestné dřepy / dostane babu
 - varianty (hodí se spíše bez použití tenuguie): chytá se pouze na rameno / na koleno / na zadek
- nebo: všichni musí skákat po jedné noze, atd.

3. Atletický (tréninkový/koordinační) žebřík
- atletické žebříky jsou skvělá věc na procvičení práce nohou, skvělou inspiraci lze najít na YouTube (koordinační cvičení na atletickém žebříku apod.)
- buď jen všichni běhají přes žebřík dokola, anebo to lze pojmout jako závod týmů - přeběhnout žebřík, doběhnout na čáru / udělat 3 dřepy, zpátky předat štafetu :)
 - cvičení lze dělat i se šinajem v ruce, po přeběhnutí lze začlenit třeba 10 haja-suburi

4. Shazování kuželů
- pokud máte k dispozici plastové kužely, můžete s nimi dělat obyčejný slalom, nebo si zahrát následující hru:
Rozmístěte kužely po tělocvičně (zvolte prostor dle počtu účastníků - i počet kuželů), a rozdělte lidi na dvě družstva. POZOR - je nutné rozdělit družstva přibližně 3:2! (pak se prostřídáte :))
První družstvo, kde je méně lidí, má za úkol shodit všechny kužely. Ujasněte si pravidla shazování - shazovat se smí pouze rukou (ne kužely skopnout nohou) a kužel nesmí odletět pryč ze svého místa, v podstatě jej jen položíte.
Druhé družstvo má za úkol mít všechny kužely postavené.
Hra má omezený časový limit (klidně stačí i jedna minuta). Po ukončení se spočítají kužely dole / nahoře a vymění se družstva.

5. Kámen, nůžky, papír, men!
Určitě znáte tohle video: Kendo Rock Paper Hammer: https://www.youtube.com/watch?v=z8ZBWL4Nzb8

Hráli jsme to s dětmi, místo palic jsme měli podobně dlouhé tyčky z molitanu (takže stačila jedna do dvojice) a místo přilby jsme používali něco, čemu se říká vytyčovací mety (připomíná to klobouček bez vršku, skvěle to sedí na hlavě :)). Čekali jsme, že to bude málo akční, ale bylo to až moc :)
Tip: kámen nůžky papír hrajte "na tři" - raz, dva, TŘI (spolu s "tři" se ukáže kámen/nůžky/papír) - šetří to čas :)
Kdo by to nepochopil z videa: hráči sedí proti sobě, mezi sebou mají "přilbu" a "paličku". Hrají kámen - nůžky - papír. Pokud padne remíza, okamžitě hrají znovu. Ten, kdo v souboji prohraje, si musí rychle nasadit "přilbu". Ten, kdo vyhraje, má za úkol přetáhnout druhého po hlavě dřív, než si on nasadí přilbu. Pokud se mu to povede, má bod. Pak se začíná znova kámen-nůžky-papír.
Tip: měli jsme k dispozici "vybavení" pro každou dvojičku, proto jsme se mohli točit každý s každým - doporučuji. Nebyli jsme omezení počtem pokusů, ale čas jednoho kola určoval vedoucí.
Tip: Existuje i varianta se šinaji, kdy jsou lidi v bógu a oba mají svůj šinaj. Kdo prohraje, musí se šinajem pokrýt. Kdo vyhraje, může druhého přetáhnout. Ale není to taková sranda O:)

6. Boj o šátek
- potřeby: dvě stejně početná družstva, jeden tenugui (šátek)
- hráči si rozdají čísla od jedné do ?? (dle počtu hráčů v jednom týmu) a postaví se na čáru ve stejné vzdálenosti od středu jako druhé družstvo. Tenugui položíme doprostřed mezi ně.
Vedoucí zavolá číslo a hráči, kteří byli určeni, vyběhnou a snaží se získat tenugui. Nastanou pak tyto situace:
1. Hráč sebral tenugui a doběhl s ním ke svému družstvu, aniž by ho druhý chytil. Hráč získal bod.
2. Hráč sebral tenugui, ale soupeř ho s ním chytil. Soupeř získává bod.
3. Hráč naznačil, že chce vzít tenugui, a soupeř ho chytil. Bod tak připadne hráči, protože se tenuguie nedotkl.
Tip: Zaveďte pravidlo, že dokud se někdo nedotkne tenuguie, musí být hráč alespoň jednou nohou na své straně hřiště.
Tip: Pokud se hráči "zaseknou" u tenuguie uprostřed a nikdo se nemá k jeho sebrání, zavolejte další číslo na střed.
Tip: Po úvodním vystřídání všech čísel zavolejte dvě čísla naráz (1 a 3!). Zavolejte na střed všechyn holky / kluky. Zavolejte všechny v hakamě / bez hakamy. Atd.
Tip: Jako poslední kolo vyhlašte, že poběží všichni, kdo chtějí vyhrát :)




...budu postupně doplňovat :)