Jak se píše kendó - lingvistický koutek

..a ty ostatní věci.

Protože vídávám nejrůznější, často velmi kreativní způsoby psaní "kendó slovíček", ze kterých mi v lepším případě jen zacuká ve tváři a v tom horším případě mi krvácí oči.

1) Není to zas taková věda!

2) Jedna věc je transkripce samotná. Transkripce znamená přepis, a tady konkrétně přepis japonských znaků do latinky. Můžete používat transkripci japonskou, kterou ale rozluští spíš jen Japonci. Takže nejspíš skončíte u transkripce "anglické" nebo české.

Nejjednodušší je transkripce česká, protože prostě přepíšete slovíčko tak, jak jej slyšíte... skoro :-)
Japonština funguje na slabičném systému, takže se kombinují samohlásky a, i, u, e, o a slabiky jako ka, ki, ku, ke, ko, sa, ši, su, se, so,... jediné samostatné písmenko je "n". Co to znamená v praxi? Že nenajdete slovíčko "cki", ale "cuki".*

V rámci českého přepisu se vám nikdy neobjeví ypsilon. (Slovíčko "subury" neexistuje. Prostě ne.)

Pokud píšete český text, nejsmysluplnější je používat i český přepis.

"Anglická" transkripce není kdovíjaká věda, ale musíte si uvědomit, že "y" se čte jako "j", "j" se čte jako "dž"a délky slabik buď budete ignorovat (dojo) nebo psát pomocí podélných čárek (dōjō). Varianta dójó jednoduše neexistuje. Ani to nezkoušejte.

3) Velká písmena. Jen Tak Na Úvod, Jak Se Vám Čte Takovýto Text? Asi Dost Otravné, Ne?
Děcka. Pravidla češtiny specifikují psaní velkých písmen docela hezky (i když sama pravidla tvrdí opak :D). 
Neexistuje žádný relevantní důvod pro to, aby se slovo kendó psalo s velkým písmenem na začátku. Píšete snad Tenis, Golf, Šipky, Fotbal? Dost pochybuju. Je to zlozvyk, co máte z angličtiny. (Nebo z němčiny. Prostě se ho zbavte.) Pokud píšete anglický text, pište si "kendó" a další slovíčka, jak chcete. Červenou, Comis Sansem, jak je libo. Ale v češtině se píší s velkým písmenem na začátku vlastní názvy osob a míst + nějaké další výjimky. NE obecné výrazy jako je kendó (= sport), dódžó (= tělocvična, obecný název místa), dan, kjú (= technický stupeň), keiko (= cvičení) atd.

(Nemluvě o tom, že se lidi pokouší psát s velkým počátečním písmenem i česká obecná slova jako je rozhodčí, ředitel, spolek, ...)
(Mimochodem Česká Federace Kendó je zapsána v rejstříku jako Česká Federace Kendó, ač by to měla být správně Česká federace kendó, ale protože je to její oficiální název, nedá se nic dělat :))

4) Šinai nebo šinaj? Senpai nebo senpaj?
Správný přepis je šinai, senpai, sensei - a při skloňování tudíž se šinaiem, se senpaiem, se senseiem. Ale proč je potom samuraj, se samurajem? Samuraj byl totiž už úspěšně adoptován do češtiny :-) Ostatní slovíčka na to čekají. Ale pro mě za mě, klidně si to pište jako šinaj, půjdu se senpajem zmlátit senseje... ale určete si normu a té se držte.

5) Skloňovat nebo neskloňovat?
Jak chcete. Ale jedno si vyberte a držte se toho. Jste-li zastánci neskloňování, neskloňujte, ale smiřte se s tím, že čeština prostě skloňuje a tím pádem i zákonitě przní cizí slovíčka :) a vy to musíte přijmout. Jste-li zastánci skloňování, skloňujte dle pravidel češtiny prosím. 

6) Rody.
Jistěže se o nich můžeme hádat, protože japonština žádné rody nemá. Ale logicky...třeba bógu. Brnění. Je to věc neživá. V češtině je "to" brnění, rod střední. Tak proč vymýšlet něco jako "ta" bóga? (To už jsem slyšela minimálně od pěti lidí.) To bógu, bez bógu, s bógu, nemusíte to pak ani skloňovat ;-)

7) Kde dělit slova? Kakarigeiko nebo kakari geiko?
Tak na tom se zatím žádní filologové dosud neshodli. Já si u delších názvů vypomáhám pomlčkou, ale zrovna kakarigeiko je mi těžko dělit od sebe, když už v tomto spojení došlo ke změně znělosti (kakari + keiko = kakarigeiko). 

8) Překlepy a připomínky prosím hlásit do komentářů. Díky.


Tu dole máte tabulku s nějakými kendó slovíčky. Vyberte si buď sloupeček nalevo nebo napravo, ale nekombinujte je. Sloupeček uprostřed nemusí být nutně přesný, jelikož jsem lenoch a na přesné definice si můžete vytáhnout Ozawu. Všimněte si ale prosím, že se žádné ze slov nepíše s velkým počátečním písmenem.

český přepis	český význam	anglický přepis
ajumi aši	pohyb chodidel jako při chůzi, střídají se	ayumi ashi
bógu	brnění	bōgu
bokken	dřevěný meč	bokken
bokutó	dřevěný meč	bokutō
budó	bojové umění	budō
cuba	záštita meče	tsuba
cubadome	gumový kroužek za cubou	tsubadome
cubazeriai	"cuba na cubu"	tsubazeriai
cuka	rukojeť meče	tsuka
cuki	bodnutí na krk	tsuki
curu	provázek na šinaji	tsuru
čakuza	= seiza, sed na patách	chakuza
čikama	krátká útočná vzdálenost	chikama
čúdan no kamae	postoj s mečem mířícím do krku soupeře	chūdan no kamae
dan	technický (mistrovský) stupeň	dan
debana waza	technika zasažení protivníka těsně před jeho útokem	debana waza
dó	chránič hrudi, zásah na boky	dō
dódžó	místo, kde se cvičí budó	dōjō
dómo arigató gozaimasu	Děkuji (za cvičení)	dōmo arigatō gozaimasu
džigeiko	cvičná souboj	jigeiko
džódan no kamae	postoj s mečem nad hlavou	jōdan no kamae
džógeburi	dlouhé seky ke kolenům	jōgeburi
fumikomi aši	přískok s přidupnutím	fumikomi ashi
gedan no kamae	postoj s mečem mířícím dolů	gedan no kamae
hai	ano (/provedu/souhlasím)	hai
hadžime	povel "začněte"	hajime
hakama	kalhotová suknice	hakama
himo	šňůrky na menu, kote, dó	himo
issoku ittó no maai	vzdálenost na jeden krok	issoku ittō no maai
jame	povel "přestaňte/zastavte"	yame
kakarigeiko	cvičení nepřerušovaných útoků	kakarigeiko
kamae	základní postoj	kamae
keiko	cvičení (trénink)	keiko
keiko-gi	kabátek na cvičení :)	keiko-gi
kensen	špička šinaie	kensen
kiai	křik, pokřik	kiai
kihon	základy	kihon
kirikaeši	cvičení plynulého sekání	kirikaeshi
kote	rukavice	kote
kjú	technický žákovský stupeň	kyū
men	zásah na hlavu; helma	men
mecuke	oční kontakt	metsuke
mokusó	meditace	mokusō
nakajui	kožený pásek v horní třetině meče	nakayui
ódži waza	obranně-útočná technika	ōji waza
okuri aši	klouzavá chůze s pravou nohou vpředu	okuri ashi
onegai šimasu	prosím ("cvič prosím se mnou")	onegai shimasu
rei	pozdrav - úklona	rei
sajúmen	sek na pravý a levý spánek	sayūmen
seiza	sed na patách	seiza
senpai	starší/zkušenější kolega	senpai
sensei	učitel	sensei
seme	tlak na soupeře	seme
seirecu	nástup	seiretsu
šiai	zápas	shiai
šiaidžó	prostor, kde probíhá šiai	shiaijō
šinai	bambusový meč	shinai
sonkjó	dřep s rovnými zády	sonkyō
suburi	cvičení seků	suburi
šikake waza	útočná technika	shikake waza
taiatari	náraz tělem do těla soupeře	taiatari
tare	chránič slabin	tare
tenugui	šátek na hlavu pod men	tenugui
tenouči (te-no-uči)	úchop meče	tenouchi (te-no-uchi)
tóma	velká vzdálenost	tōma
učikomi-geiko	útok na odkryté zásahové plochy	uchikomi-geiko
zanšin	stav bdělosti, připravenosti	zanshin

*) Protože samohlásky "i" a "u" se tzv. polykají, pokud jsou uprostřed nebo na konci slova a jsou mezi neznělými souhláskami - tak znějí poučky. V praxi to jsou právě slova jako cuki [cki], suki [ski], mecuke [mecuke], mokusó [moksó] - tam se polyká "u". A třeba u slova šikake se polyká "i" - [škake]. Jenže! Záleží také na dialektu mluvčího, někteří si na polykání samohlásek nehrají a všecko vám pečlivě vysloví :-)

A když už jsme u výslovnosti, říká se sensei jako sensé nebo jako sensej?
Tak tokijský dialekt, což je standardní japonština, vyslovuje "ei" jako dlouhé "é", tudíž [sensé], rei je [ré], seirecu je [sérec]. A pak si zajedete někam na druhý konec Japonska a uslyšíte "sensej", "sejrecu" atd. :)

Reihó - etiketa v hakamě 1

Část 1.: Kdo jsou senpaiové a k čemu jsou dobří? A proč bych si měl podat ruku s tím začátečníkem, co mi udělal modřinu přes celou ruku?

No protože nehrajeme basket nebo fotbal, ale kendó, japonské bojové umění, ke kterému neodmyslitelně patří i reihó, slušné způsoby.

V Japonsku je velmi zakořeněný systém nadřízený - podřízený, zkušenější - nováček, starší - mladší. Víte, že je rozdíl, když mluvíte o starším bratrovi (oní-san) a mladším (otóto)?
Vztah žáka a učitele asi není třeba příliš vysvětlovat, to je nám docela známé. Ale koncept senpai - kóhai už je možná pro některé větším oříškem (no, větším a menším? O:) ).

Senpai je třeba váš spolužák z vyššího ročníku ve škole. Senpai je taky váš zkušenější (a většinou tedy i starší) kolega v práci. Senpai je váš kamarád z oddílu, co cvičí déle jak vy, má vyšší technický stupeň a tak (tohle může občas haprovat, já drze škatulkuji dle technického stupně, ale ne všichni musí být stejně zlí).

Kóhai je naopak váš mladší spolužák z nižší třídy, váš nově příchozí kolega a váš nový kamarád (nebo rival? :D ) co zrovna začal hrát kendó.

Věděli jste, že senpaie můžete klidně oslovovat "senpai", případně "jméno-senpai" (třeba Petr-senpai), kdežto slovem "kóhai" nikdy nikoho neoslovujeme?

A za všecko může konfucianismus.
Ve zkratce jde o to, že výše postaveného (senpaie) je v pořádku "chválit" (tím, že mu říkám "senpai"), ale níže postaveného (kóhaie) je velmi neuctivé "shazovat" (tím, že bych mu připomínal, že kóhai, ten mladší a méně zkušený).

Co je úkolem senpaiů?

1. Starat se o kóhaie. A tím myslím předávat jim své zkušenosti a rady, dohlížet na ně, učit je. Vychovat z nich další šikovné senpaie!
2. Jít příkladem svým kóhaiům. Ať už se to týká čistého oblečení, dobře uvázaného himo, (bojového) nasazení při tréninku a dalších činností.
3. Motivovat kóhaie a dávat jim feedback. Pokud to umíte. Pokud ne, prostě si s nimi poděkujte za trénink a hotovo. Můžete jim říct, že se vám s nimi hezky cvičilo (pokud je to pravda :P).
4. Prostě z nich vytáhnout to nejlepší!

Co naopak není úkolem senpaiů...

1. Vozit se po nováčcích, nadávat jim, zbytečně po nich křičet. Ne. Každý někdy začínal a beztak, každou modřinu, co vám někdo udělal, jste už udělali vy někomu jinému předtím. (To neznamená, že se máte nechat mlátit, samozřejmě.)
2. Vysvětlovat pořád dokola tomu jednomu člověku, jak si zavázat men, že velkým nápřahem opravdu myslí velký, že když se řekne "seirecu", tak opravdu má jít taky... předpokládá se, že lidi se kendó chtějí učit. Na vázaní menu či skládání hakamy je fůra videí na YouTube, pokud to někdo potřebuje vidět/slyšet desetkrát. Jasně, že děti, co mají problém s tkaničkami si ten men samy nezavážou, ale zdravý dospělák holt musí trénovat. Kór když už vyfasoval vlastní bógu.
3. V návaznosti na předchozí bod - úkolem senpaiů není stát za vámi a neustále vás pozorovat, aby vám mohli dát zpětnou vazbu, pokud u vás nevidí snahu, zájem se zlepšovat, ochotu změnit své špatné návyky apod. Chcete-li pozornost senpaie, řekněte si o ni svým (snaživým) cvičením :)

A co by měli zvládnout kóhaiové?

1. V Japonsku, když přijdete do oddílu či jiného klubu, máte jakožto nováček hromadu povinností. A čím déle v oddíle/klubu jste, stáváte se senpaiem a vaše povinnosti zase přijímají jiní... a proto, jakožto kóhaiové byste měli kupříkladu přijít trochu s předstihem, nachystat tělocvičnu (třeba odsunout lavičky na stranu, pověsit kamizu) a po skončení tréninku je úklid zase (primárně) na vás.
Je jasné, že pokud máte práci do šesti a o půl vám začíná trénink, asi těžko tohle stihnete, a když vám hned po tréninku jede poslední autobus, taky poletíte domů. To každý chápe. Ale víte, co je blbý? Když po skončení tréninku klábosíte na chodbě a všechen úklid necháte na ostatních. Senpaiové se můžou přetrhnout, aby vás něco naučili, tak to berte jako nonverbální poděkování za jejich námahu :) (to neznamená, že to všecko máte dělat sami!)
2. Vzít na vědomí, že se vás senpaiové snaží něco naučit.
Nechápete cvičení? Zvedněte ruku a zeptejte se.
Zapomněli jste se uprostřed cvičení? Mám útočit kote nebo men? Zvedněte ruku, zeptejte se.
Senpai po vás chce pořádný men, ale vy si myslíte, že to zase neuděláte správně? No a co! Zařvěte "HAI!" a prostě to udělejte. Senpai, co neocení vaši snahu a vašeho bojového ducha, je špatný senpai :)
3. Koukat a poslouchat, protože nikomu se nechce vysvětlovat cvičení vícekrát. Je v pořádku, že si hned nezapamatujete posloupnost útoků při učikomi-geiku. Je blbý, když se po vás chce krátký men a vy ho pořád děláte velký :)
4. Jo a pokud chcete feedback ke svému cvičení, musíte být v iniciativě vy. Senpai za vámi běhat nebude :) a etiketa velí poděkovat jak lidem, se kterými jste měli džigeiko, tak i těm, co vedli trénink.
(Pokud ale nemáte nic důležitého na srdci a senpai už stojí ve dveřích, nechte ho jít se pobalit, on by taky rád domů :) holt jste propásli šanci)

Dodatek na konec:
Když jsme trénovali v Japonsku, všimli jsme si, jak sensei šikanuje své žáky. A culili jsme se u toho od ucha k uchu, protože to byla ta nejláskyplnější šikana :) Třeba džudisti začínali trénink posilováním, při kterém dělali prkno mezi dvěma židlemi. A sensei na ně naházel matrace a jednou si i sedl. Žák senseie samozřejmě neudržel, tak dostal láskyplný pohlavek, který snad ani necítil :). Mezi žáky a učitelem byl cítit velký respekt, ale zároveň i přátelské vztahy, což si myslím, že by mělo fungovat všude.

Aktivity v rámci rozcvičky

Tento článek má sloužit pouze jako inspirace.

1. Lehký běh dokola, na tlesknutí vedoucího se udělá dřep / klik /angličák
 - lze se domluvit např. na 5 dřepech, 5 klicích a 5 sklapovačkách na 1 tlesknutí
 - na tlesknutí se dělá pouze 1 cvik, ale vedoucí může tlesknout vícekrát za sebou

2. Honička
 - ten, kdo honí, má v ruce tenugui (šátek) - skvělá věc, abyste věděli, kdo právě honí (má babu :))
 - přibližně od 8 lidí a výše lze určit i 2 (a více) lidí, kteří honí
 - vedoucí (či jiný člověk) nikoho nehoní, pouze obchází mezi lidmi a koho se dotkne, ten musí udělat např. 5 dřepů (a u toho může být chycen)
 - kdo vyšlápne z určitého prostoru, dělá trestné dřepy / dostane babu
 - varianty (hodí se spíše bez použití tenuguie): chytá se pouze na rameno / na koleno / na zadek
- nebo: všichni musí skákat po jedné noze, atd.

3. Atletický (tréninkový/koordinační) žebřík
- atletické žebříky jsou skvělá věc na procvičení práce nohou, skvělou inspiraci lze najít na YouTube (koordinační cvičení na atletickém žebříku apod.)
- buď jen všichni běhají přes žebřík dokola, anebo to lze pojmout jako závod týmů - přeběhnout žebřík, doběhnout na čáru / udělat 3 dřepy, zpátky předat štafetu :)
 - cvičení lze dělat i se šinajem v ruce, po přeběhnutí lze začlenit třeba 10 haja-suburi

4. Shazování kuželů
- pokud máte k dispozici plastové kužely, můžete s nimi dělat obyčejný slalom, nebo si zahrát následující hru:
Rozmístěte kužely po tělocvičně (zvolte prostor dle počtu účastníků - i počet kuželů), a rozdělte lidi na dvě družstva. POZOR - je nutné rozdělit družstva přibližně 3:2! (pak se prostřídáte :))
První družstvo, kde je méně lidí, má za úkol shodit všechny kužely. Ujasněte si pravidla shazování - shazovat se smí pouze rukou (ne kužely skopnout nohou) a kužel nesmí odletět pryč ze svého místa, v podstatě jej jen položíte.
Druhé družstvo má za úkol mít všechny kužely postavené.
Hra má omezený časový limit (klidně stačí i jedna minuta). Po ukončení se spočítají kužely dole / nahoře a vymění se družstva.

5. Kámen, nůžky, papír, men!
Určitě znáte tohle video: Kendo Rock Paper Hammer: https://www.youtube.com/watch?v=z8ZBWL4Nzb8

Hráli jsme to s dětmi, místo palic jsme měli podobně dlouhé tyčky z molitanu (takže stačila jedna do dvojice) a místo přilby jsme používali něco, čemu se říká vytyčovací mety (připomíná to klobouček bez vršku, skvěle to sedí na hlavě :)). Čekali jsme, že to bude málo akční, ale bylo to až moc :)
Tip: kámen nůžky papír hrajte "na tři" - raz, dva, TŘI (spolu s "tři" se ukáže kámen/nůžky/papír) - šetří to čas :)
Kdo by to nepochopil z videa: hráči sedí proti sobě, mezi sebou mají "přilbu" a "paličku". Hrají kámen - nůžky - papír. Pokud padne remíza, okamžitě hrají znovu. Ten, kdo v souboji prohraje, si musí rychle nasadit "přilbu". Ten, kdo vyhraje, má za úkol přetáhnout druhého po hlavě dřív, než si on nasadí přilbu. Pokud se mu to povede, má bod. Pak se začíná znova kámen-nůžky-papír.
Tip: měli jsme k dispozici "vybavení" pro každou dvojičku, proto jsme se mohli točit každý s každým - doporučuji. Nebyli jsme omezení počtem pokusů, ale čas jednoho kola určoval vedoucí.
Tip: Existuje i varianta se šinaji, kdy jsou lidi v bógu a oba mají svůj šinaj. Kdo prohraje, musí se šinajem pokrýt. Kdo vyhraje, může druhého přetáhnout. Ale není to taková sranda O:)

6. Boj o šátek
- potřeby: dvě stejně početná družstva, jeden tenugui (šátek)
- hráči si rozdají čísla od jedné do ?? (dle počtu hráčů v jednom týmu) a postaví se na čáru ve stejné vzdálenosti od středu jako druhé družstvo. Tenugui položíme doprostřed mezi ně.
Vedoucí zavolá číslo a hráči, kteří byli určeni, vyběhnou a snaží se získat tenugui. Nastanou pak tyto situace:
1. Hráč sebral tenugui a doběhl s ním ke svému družstvu, aniž by ho druhý chytil. Hráč získal bod.
2. Hráč sebral tenugui, ale soupeř ho s ním chytil. Soupeř získává bod.
3. Hráč naznačil, že chce vzít tenugui, a soupeř ho chytil. Bod tak připadne hráči, protože se tenuguie nedotkl.
Tip: Zaveďte pravidlo, že dokud se někdo nedotkne tenuguie, musí být hráč alespoň jednou nohou na své straně hřiště.
Tip: Pokud se hráči "zaseknou" u tenuguie uprostřed a nikdo se nemá k jeho sebrání, zavolejte další číslo na střed.
Tip: Po úvodním vystřídání všech čísel zavolejte dvě čísla naráz (1 a 3!). Zavolejte na střed všechyn holky / kluky. Zavolejte všechny v hakamě / bez hakamy. Atd.
Tip: Jako poslední kolo vyhlašte, že poběží všichni, kdo chtějí vyhrát :)




...budu postupně doplňovat :)

Něco na úvod

Jsem holka.
Je mi 25.
Mám ráda banány.

A kendó.

S kendem jsem začala v únoru 2014.
V lednu 2015 složila 3. kjú.
V prosinci 2015 1. kjú.
V září 2016 1. dan.
V září 2017 2. dan.

Mám pár medailí z turnajů.

Už jsem měla zlomený nárt, desítky fialovo-modro-zelenožlutých modřin, naražené palce a paty, taky jeden krvavý puchýř.

Jeden zničený šinai. Jo, jenom jeden.

Moje nejoblíbenější cvičení je kakarigeiko.
Můj nejoblíbenější tenugui je červený s bílými kytičkami.

Až budu velká, chci mít aspoň 5. dan.